Korál je označení pro některé mořské žahavce z třídy korálnatci (Anthozoa). Je pro ně typické potlačení metageneze, což znamená, že zůstávají ve stádiu polypa. Všech asi 6000 druhů žije přisedle v mořích, obvykle v koloniích. Mezi korály patří známí původci korálových útesů v tropických mořích, kteří vylučují uhličitan vápenatý pro tvorbu svých tvrdých vnějších schránek. Během milionů let se tyto schránky vrství a někdy vytvoří i ostrov. Na budování korálů se podílejí zejména šestičetní koráli ze skupiny Hexacoralia, kromě nich ale také dírkonošci, měkkýši, řasy (zejména vápencem inkrustované ruduchy).Jedna „větev“ korálu není oproti všeobecnému pohledu jen jeden jedinec, ale milióny geneticky identických polypů. Rozlišují se živočišné korály (stromově se větvící), jakožto organismy skryté uvnitř korálové trubičky a např. pomocí vějířků filtrující vodu na jedné straně, a rostlinné stromatolity, které nejsou nijak skryté, ale žijí na povrchu svých vlastních minerálních výměšků, tvoříce tak naopak kulovité kolonie.
I když se mohou korály živit planktonem, většinu jejich potravy jim obstarávají symbiotické řasy, zooxantely. Proto koráli většinou rostou v slunných mořích (do 60 m), aby zajistili dostatek světla pro řasy. Někdy je však možné najít zvláštní korály bez endosymbiontů i v hloubce 3 000 m a dokonce i na arktických Aleutách. Korály s endosymbionty označujeme jako hermatypické, bez nich jako ahermatypické. Ahermatypické koráli se musí uživit samostatně, mohou ale pronikat do jiných míst než hermatipičtí.
Symbionty korálů jsou obrněnky, které mohou tvořit až tři čtvrtiny biomasy korálu. Od svého endosymbionta získávají koráli až 90% organických látek, díky čemuž se mohou bohatá korálová společenstva tvořit i v živinami chudých tropických vodách
Odumírání obrněnek je příčinou jevu známého jako bělení korálů, které se projevuje zbělením korálu. Korál bez endosymbiontů je výrazně oslaben, neroste a hrozí nebezpečí jeho úhynu, což má za následek destrukci celého útesu. Obrněnky odumírají nejčastěji z důvodu zvýšení teploty vody, znečištění či infekce patogenem.
Tvrdé vnější schránky některých druhů korálů různých odstínů typické červené barvy se již od pravěku využívaly jako oblíbený šperkařský materiál, a to jak k výrobě jednotlivých částí náhrdelníků (z toho český výraz korál, korálek), tak k výzdobě předmětů z jiných materiálů (především kovových) vykládáním.

Léčivé účinky
Růžové korály zklidňují srdce, tlumí deprese a povzbuzují radost ze života. Používají se rovněž proti chudokrevnosti. Korály lososové a červené barvy podporují krevní oběh, vyměšování a činnost močového měchýře a ledvin. Červené korály se používají též při menstruačních potížích, neplodnosti a stejně jako růžové korály při chudokrevnosti. Sytě rudé korály posilují srdce, bílé zase pomáhají při onemocnění kostí/rachitidě.
Korály propůjčují stálost a pružnost současně. Červený korál odpovídá za energii a otevřený láskyplný přístup k ostatním lidem, růžový pak za harmonii a bílý za jasné myšlení.